BERGMAN 100
1918–2018

O PROJEKTU 


Projekt Bergman 100 vzniká jako spolupráce několika různých institucí, které spojuje zájem o dílo a odkaz jednoho z nejvýznamnějších filmařů všech dob - švédského režiséra Ingmara Bergmana. Cílem projektu je najít společné zastřešení pro odlišně pojaté akce, které se rozhodly uctít významné výročí. Pod hlavičkou Bergman 100 se tak spojují aktivity Švédského velvyslanectví, filmových distributorů, festivalů i divadelní školy. Dědictví Ingmara Bergmana pro českou kulturu je natolik významné, že si nejen zaslouží být připomínáno v rámci významného jubilea, ale aktivně udržováno, kultivováno a aktualizováno v kulturní paměti. Pod textovým logem, které spojuje bergmanovské oslavy na celém světě, tak najdete filmové projekce, divadelní inscenace, přednášky i výstavy.

Rok 2018 je rokem Ingmara Bergmana.

Aktuální event: SCANDI 2018 

1. – 4. února 2018, Praha a regiony

Scandi je přehlídka severského filmu, která se zaměřuje především na současné filmy. Význam Bergmana pro celou severskou kinematografii je však dostatečným impulsem ke kurátorskému výběru jeho nejpozoruhodnějších filmů - tedy filmů, které mezi své osobní favority řadí dramaturgové akce Vít Schmarc a Aleš Stuchlý. Sekce tak představí celkem pětici snímků, které patří k ikonickým titulům v bohatém díle Ingmara Bergmana. Sekce je symbolickým zahájením oslav bergmanovského roku.


KDO JE INGMAR BERGMAN?

Ingmar Bergman (1918  2007) patří bezpochyby mezi nejznámější švédské osobnosti. Není jen nejpřednějším tvůrcem švédského filmu, ale je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografického umění. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů - Fellini, Antonioni, Tarkovski - jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem: "Bergman" je koncept, jakási obchodní známka sama o sobě.

Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (Kris, 1946) až k Fanny a Alexandrovi (Fanny och Alexander, 1982) stihl natočit více jak čtyřicet filmů, mezi nimi takové, jako jsou kupříkladu Večer kejklířů (Gycklarnas afton, 1953), Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957), Mlčení (Tystnaden, 1963) a Persona (Persona, 1966), které jsou považovány za absolutní klasiku filmového plátna. Co je ale na Bergmanovi skutečně unikátní a co mu dopomohlo ke světové slávě, je jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy.

Paralelně se svou filmovou dráhou Bergman rovněž působil v oblasti divadla, kde režíroval nespočet her ve Švédsku i v zahraničí. Svou kariéru divadelního režiséra započal již jako mladý student a zůstal jí věrný až téměř do posledních let svého života. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. "Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed," vyjádřil se Bergman. 

Maaret Koskinen


Aktuální informace o projektu